Jak se naučit anglicky opravdu dobře a bez biflování

Jsem docela pyšná na to, že mluvím a hlavně rozumím opravdu slušně anglicky. A i když mi v tomhle směru dala škola celkem slušný základ, měla jsem i po 10 letech výuky problém se s rodilými mluvčími domluvit. Jak se mi to podařilo změnit?

Vě škole jsem měla angličtinu v celkem intenzivní podobě - na střední i na vysoké jsem byla v jazykové třídě. Mám z angličtiny maturitu, testy na vysokou (nevím jak teď, ale tehdy to byla skoro čistá gramatika) jsem dala asi na 2 chyby. Docela jsem si věřila a vždycky se všude dokázala nějak domluvit.

Pak jsem dorazila na vánoce do Londýna, kde tou dobou žila moje ségra (vyrazila tam jako au-pair a zůstala tam žít další 2 roky). Ještě před odletem jsem jí esemeskovala, jak že si vlastně mám říct u přepážky o lístek na autobus. Ne, že bych to nedokázala dát dohromady, ale došlo mi, že vlastně absolutně postrádám základy běžné komunikace - jak pozdravit v obchodě, běžné fráze, kterými oslovují zákazníky prodavačky v obchodech, na co se vás asi může zeptat obsluha, když si ve Starbucksu objednáváte kafe. Ale hlavně, že jsme se celý roky biflovali předpřítomný čas a použití infinitivu a gerundia...

Když jsem pak potřebovala mince do telefonního automatu, abych ségře zavolala, že mě má vyzvednout na zastávce, byla jsem nekonečně vděčná za větu "Do you have change for ...", kterou jsem zaslechla v nějakém filmu, protože jsem si nemusela připadat jako trotl, vysvětlující rukama nohama, že chce rozměnit na drobný.

To je totiž základní problém školní angličtiny - naučí vás do podrobna gramatiku, slovní zásobu, ze které většinu nikdy nepoužijete (v tomhle směru mám ještě větší výběr perel v němčině. Autorům nejdebilnější učebnice Německy z úsměvem posíláme písničku... Marek Pražák, Freut mich).

Akorát, že když přijde na lámání chleba, tak najednou zjistíte, že nikomu nerozumíte a máte problém vyřešit základní situace. Vím, že dneska už je to trochu lepší, ale mám dost kamarádek s dětmi kolem patnácti - a moje šestiletý dítě, odkojený na Praseti Peppě v angličtině, mluví líp, než oni. Fakt (jo, ten dokonalej britskej přízvuk, co má, už se asi v životě nenaučím).

Konec stěžování. Jak z toho ven?

Dneska to mám o hodně jinak - rozumím celkem bez problému britské, americké i australské angličtině (mají boží přízvuk :-) ). Mluvím plynule a mám hodně slušnou slovní zásobu, i když mi většinou chvilku trvá, než se rozmluvím. Naštěstí nebývá dlouhá. V angličtině běžně čtu, u knížek je mi v zásadě jedno, jestli jsou česky, nebo anglicky - nevnímám to.

Díky angličtině se absolutně nebojím cestovat, vím, že se domluvím skoro všude. Teda - kromě Maďarska, kde anglicky nemluví skoro nikdo. Alespoň ne dobrovolně :-)

Kde došlo k tomu posunu?

Filmy, seriály, knížky, internet. Ve zkratce.

Zuby jsem si prořízla na filmech s titulky (řadu z nich jsem viděla několikrát, takže jsem je postupně zvládla naposlouchat). Uši si zvyknou na přízvuk a když už víte, co kdo říká, stihnete to ušima odchytit. Zároveň je dobrý, že si přízvuk naposloucháte - já mám třeba poměrně slušný hudební sluch a zopakovat větu stejně, jak ji slyším, mi nedělá zásadní problémy.

Na rozšíření slovní zásoby jsou geniální knížky. Lehčí beletrii zvládnete i se školními znalostmi - a postupně se prokoušete i složitějšími texty. Při čtení se držím jednoduchého pravidla - slovo, které neznám, není podstatné, pokud na něm nestojí celý odstavec. Většinou vám význam vyplyne i bez hledání ve slovníku. Dneska už tohle pravidlo moc nepotřebuju (slovní zásoba se čtením rozšiřuje docela rychle) - a nebo spíš nepodstatné výrazy přeskakuju bez toho, abych je vnímala.

Pro začátečníky můžou být o něco lepší časopisy - třeba na němčinu, kterou zdaleka nevládnu tak dobře, jsem si jednu dobu v tescu kupovala německý Glamour. Texty v časopisech jsou jednoduché a zahraniční časopisy se v některých marketech dají sehnat celkem snadno.

Specifická slovní zásoba se dobře chytá v knížkách na dané téma, nebo třeba v televizních pořadech. Naše domácí guilty pleasure spočívá v tom, že si večer vlezeme do postele a pustíme si pořad o vaření. Pojmenovat kuchyňské vybavení od cedníku po trychtýř mě naučil Jamie Oliver :-)

(moje další guilty pleasure jsou blogy amerických mormonských matek - ale to radši necháme stranou :-D )

V neposlední řadě - internet. Tím nemyslím jen to, že máme Netflix, na kterém naše děti s radostí sjíždí každou animovanou blbost (znáte ten pocit, když na monitoru frčí Frozen - a vám v půlce dojde, že to neběží česky, jako obvykle? My jo :-) ).

Ale hlavně to, že když umíte anglicky, snadno si dohledáte informace, které potřebujete. Já sama mám firmu, která dělá weby pro e-commerce (hlavně prodej e-booků a kurzů). Náš hlavní produkt není super unikátní - ale stojí na tom, že jsem si dokázala v angličtině projít zdroje a poskládat ho celý dohromady. Kdybych neuměla anglicky dostatečně dobře, nejspíš bych teď seděla za stolem v kanceláři a vydělávala na někoho jiného. Nemusím.

Chcete svoji angličtinu trochu posunout?

Kromě tipů, o kterých jsem psala výš, můžete zkusit svoji angličtinu nakopnout ještě jinak. Web EasyLingo nabízí zdarma ke stažení e-book 7 tajemství rychlého učení jazyků. Jeho autoři slibují, že vám pomohou zlepšít jazykové znalosti o jednu úroveň za 30 hodin.

Nejedná se o žádnou další "zázračnou" metodu - celý přístup k učení stojí na výsledcích výzkumu paměti německého psychologa Hermanna Ebbinghause. A nemá moc společného s tím, jak se jazyky učí ve škole.

Já jsem letos rozhodnutá konečně pohnout s úrovní svojí němčiny, která od střední v podstatě jen krní a krní. Sice ji nijak zvlášť nepotřebuji (což je asi taky důvod, proč jsem ji zatím neoprášila), ale zase mi přijde škoda umět jeden jazyk navíc a pak ho zapomenout. Přemýšlení v cizí řeči navíc hodně slušně posiluje mozek a paměť - a obojí bych si ráda uchovala v dobré kondici dlouhodobě :-)

Co vy?