Proč vám "Buď štastná tady a teď" nefunguje

Znáte ty poučky, že když nedokážete být šťastní tady a teď, nebudete šťastní ani v okamžiku, kdy nastane to vaše AŽ (až budu mít víc peněz, až budu mít novou práci, až se zase zamiluju...)? Těmhle skvělým návodům ale zoufale chybí jedna základní ingredience...



Sama jsem tuhle poučku poprvé zaslechla asi před čtyřmi lety. Doma malý prtě, na cestě další, nové bydlení v domě s velkou zahradou...na první pohled idylka. Jenže mně nebylo až tak moc dobře.

Když se narodila malá, šlo to z kopce ještě o trochu víc. Ne, nebyla to poporodní deprese. Ale o štěstí se nedalo mluvit ani omylem.


A tak jsem se rozhodla si to štěstí přitáhnout. 


Rozhodla jsem se, že budu šťastná.
A nic.
Snažila jsem se dělat si radost.
A nic.
Snažila jsem se pouštět nedůležité věci a nedělat si starosti.
A ono to zase nepomohlo.

Přepnula jsem na pozitivní myšlení a denně dělala afirmace podle Louise Hay. Trochu to pomáhalo, ale šťastná jsem prostě nebyla.

Když je v háji tělo, hlava to nespasí...


Dva roky zpátky mi ale začal mezi řádky prosvítat jiný problém. Rozhodla jsem se shodit kila navíc, která jsem nabrala po porodu (jo, čtete dobře, ne před ním). Nějak to nešlo. Tak jsem krom jiného začala počítat kalorie - abych přišla na to, čím že se to jako přežírám.

Ničím. Výsledek, který mi způsobil menší šok, zněl: nedostatečný kalorický příjem. I když jsem neměla pocit, že bych jídlo omezovala víc, než člověk, co má nadváhu a snaží se jíst dietně, často jsem se dostala sotva na třetinu doporučeného příjmu v redukčním režimu.

Pomalu tak dostávalo obrysy slovo, které si spojujeme spíš s rozvojovou Afrikou - a které dávalo smysl tomu, proč přibírám, i když nejím nijak moc. Podvýživa.

V tu chvíli mě ještě zdaleka nenapadlo, že tyhle dvě věci spolu souvisí...


Postupně mi docházelo, kde se tenhle kolotoč roztočil. Když jsem byla poprvé těhotná, bylo mi pořád zle. Těhotenské nevolnosti mě věrně provázely 8 měsíců - ne jen první 2 nebo 3. Skoro jsem nejedla, protože co šlo dovnitř, šlo většinou do dvaceti minut zase ven. Takže jsem 3/4 roku strávila na minimálních porcích jídel, která můj žaludek dokázal ustát (nebylo jich moc). A po porodu už jsem se k opravdu normálním porcím nevrátila.

Pravdou je, že řada žen se do stavu podvýživy v těhotenství dostane i bez podobné hitparády. Dítě si prostě vezme, co potřebuje. Jestli zbyde i na vás, to už je věc druhá...

Když už si tělo samo nepomůže...


Cesta ze tohohle stavu bohužel nebyla vůbec jednoduchá. Hmmm, vím, že je to asi podvýživa, tak začnu víc jíst, budu jíst kvalitně, a ono se to srovná...

Nesrovnalo.

Normálním jedením jsem nabrala dalších 10 kilo. A pořád mi nebylo líp.



Naopak. Děti začaly chodit do školky a moje tělo, které najednou nemuselo být v pohotovosti 24/7, začalo vypovídat službu. Šla jsem z nemoci do nemoci. Bylo mi špatně fyzicky i psychicky. To nejhorší období trvalo skoro půl roku.

Zuby nehty jsem se z toho snažila dostat. 3 měsíce jsem objednávala 40 kilo zeleniny a ovoce na každý týden z bedýnkové firmy (pro 4 lidi, ne jen pro sebe) a odšťavňovala jako divá. Lupala do sebe vitamíny z lékárny, doporučená homeopatika, tkáňové soli - a pořád si hlídala, abych držela doporučený příjem živin. A nic moc se neměnilo.

Měsíc jsem každé ráno zahajovala tím, že jsem si pouštěla afirmace Louise Hay a její 40 minutovou meditaci. Konečně jsem měla pocit, že je mi aspoň trochu líp... (když se na to podívám zpětně, byl to spíš poslední klacek, za který jsem se držela před pádem do propasti. Ale díky bohu za něj).

Šťastná tady a teď

Podle Louise Hay je náš současný život odrazem toho, jak jsme se cítili a mysleli půl roku předtím. Mně se půl roku po mých meditačních seancích z ničeho nic ozvala  kamarádka - se kterou jsme se do té doby viděli jednou nebo dvakrát na "podnikatelském kafi" - a tak rok jsme o sobě neslyšely. Pozvala mě na Beauty Party Nuskinu (od kterého jsem si "úplně náhodou" asi měsíc předtím koupila galvanickou žehličku) - a na místě mě přeměřila na biofotonickém skeneru. Výsledek hluboko pod průměrem prvně měřených mě vlastně nepřekvapil. Nicméně mi tu podvýživu konečně potvrdil něčím, o se dalo změřit.

Moje Šťastná tady a teď se pak objevilo v podstatě ze dne na den. Den po tom, co mi dorazila krabice LifePaku, alias skutečně kvalitních vitamínů, podávaná v "koňských dávkách". Tělo si najednou mělo "z čeho brát" - a hlava prakticky okamžitě přepnula do módu absolutní spokojenosti.

Až zpětně mi došlo, že jsem dobrých 5 let držela svoje tělo v chodu jenom silou vůle. Prvních 5 let jako máma mám napůl v mlze permanentní únavy a vyčerpání. Kombinace podvýživy, nedostatku spánku a odpočinku se na mě podepsala hodně nehezkým způsobem.



Na druhou stranu - jakmile se moje tělo srovnalo a dostalo, co potřebovalo - všechno to, co jsem dělala pro svoje Šťastná tady a teď - meditace, afirmace, pozitivní myšlení a tak dál - začalo perfektně fungovat. Kromě toho začalo spolupracovat i moje tělo - z 95 kg se za 2 měsíce dostalo bez většího úsilí pod 85, a dál se přibližuje k normální váze. Navíc mi začalo dávat jasně najevo, kdy jsem unavená a měla bych si odpočinout - protože to po letech není permanentní stav.

Návod na štěstí


Všechny návody na opravdové štěstí mluví o tom, že je to jen stav mysli. Mluví o sebelásce, odpouštění, pozitivním přístupu a nacházení radosti v tom, co už máme. Bohužel se snad ani jeden z nich nezmiňuje o jedné hodně důležité věci - že tohle všechno vám může blokovat stav vašeho těla.

Podvýživa není ani zdaleka jen můj problém - řada žen s dětmi (i bez nich) má kolem 100 kg, přestože za den sní rohlík, jogurt, 2 jablka a zapijí to neslazeným kafem. A nikdo jim to nevěří, protože když máš 100 kilo, tak se přece něčím přežírat musíš, ne? A bohužel vám nikdo neřekne, že v určité fázi už si tělo samo nepomůže a jen z jídla si to prostě nevezme. Naopak - uloží na horší časy, co se dá. Osobně si myslím, že i značná část toho, co se označuje za poporodní depresi, má kořeny v podvýživě a vyčerpání...

Takže - myslete pozitivně a rozhodněte se pro štěstí kdykoliv a kdekoliv. Ale jestli vám veškerá snaha o štěstí přesto nevychází, podívejte si na to, jestli jako první nepotřebuje pomoc vaše tělo.

Chci vědět, co je to LifePak >>>













5 komentářů

  1. Podobný problém mám já - jsem člověk, který je schopný ráno v 7 vstát, bez snídaně se vypravit a vypakovat z bytu, pak něco dělat a pak si třeba až v pět odpoledne vzpomenout, že jsem od rána neměla nic kromě lahve coca-coly nebo kafe (a to ještě jen díky tomu, že vidím třeba spolužačku, jak si jde už pro třetí panini). Dřív jsem nevěřila lidem, kteří tvrdili, že se prostě zapomínají najíst, ale teď už vím, o čem mluví. Věřím, že díky tomu si držím svou patnáctikilovou "nadváhu", a taky vím, že najet do těch správných kolejí pro mě bude docela oříšek - už jednou se mi to povedlo, pak přišly státnice, kdy se střídalo období několikadenního nejedení s dny, kdy jsem zase snědla všechno, co jsem našla. Chce to prostě silnou vůli a nebýt hned zklamaná z toho, že to hned nepůjde tak, jak si představuji. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo znám... Když na to nemyslím, taky jsem schopná v 5 odpoledne zjistit, že jsem ještě neměla ani to kafe...
      Mně na jídlo hodně pomohlo najet na Bulletproof Diet - a hlídat si 3 časy. Ráno co nejdřív Bulletproof Coffee a protein, ve 2 oběd a před 8. večeře. Sice jsem si vždycky myslela, že nejsem moc režimový typ, ale docela mi to sedí.

      Vymazat
  2. Tak to si nedokážu vůbec představit. Je ovšem super, že se vše urovnalo. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Klasicky popis depresivnich stavu, na ktere samozrejme pozitivni mysleni funguje jako doplnkova aktivita ovsem s cilenou propagaci doplnku vyzivy k prodeji pres vlastni affiliate.
    Trosku laciny clanecek.

    OdpovědětVymazat
  4. Pavle, to je hodně zúžený pohled na to celé. To, čemu říkáte "klasický popis depresivních stavů" se objevilo až nakonec - po několika letech problému s nedostatečnou výživou, po dlouhodobější spánkové deprivaci a v době, kdy jsem šla půl roku z nemoci do nemoci. Vím, jak vypadá deprese a vím, že kdybych právě s tímto problémem vyhledala "odbornou pomoc", na 90% bych úplně zbytečně skončila na antidepresivech. Přestože kořeny celého problému byly ve stavu těla, ne mysli.

    Nejsem ani zdaleka jediná žena s malými dětmi, která má stejný nebo hodně podobný problém. Vím to, protože tenhle článek má hodně velký ohlas - dostala jsem spoustu mailů na téma "jsem na tom stejně a konečně to někdo řekl nahlas". Rozhlédněte se někdy po dětském hřišti - kolik žen s dětmi má k optimální váze nehezky daleko a vypadá nezdravě či strhaně?

    To hlavní téma článku je "pokud vám není dobře, možná je problém ve výživě vašeho těla". Nestydím se říct, že mně osobně z tohoto problému pomohl konkrétní produkt - protože je to pravda. Moje kamarádka stejný problém řeší (u sebe i u klientů) pomocí tkáňových solí. Mám s nimi skvělou zkušenost, ale v danou chvíli na mě jejich efekt nebyl dostatečně rychlý. Stejně tak věřím, že by můj problém dokázal vyřešit i jiný produkt podobného typu v odpovídající kvalitě. Nicméně žádný takový, který v ČR seženete, bohužel neznám. A tím neříkám, že neexistuje - jen to, že většina známějších kvalitních značek se v ČR neprodává. Jak je to s vitamíny z lékárny (které naopak vyzkoušené mám, a to v mnoha variantách), jsem psala v jiném článku - http://www.intheskywithdiamonds.cz/2018/03/potrebujete-vitaminy-dalsi-doplnky.html. Zde kritizovaný odkaz na LifePak obsahuje taky (abychom nezůstali jen u útoku na první signální), nicméně hlavní část článku je přepis textu z blogu Bulletproof.com, se kterým nejsem nijak propojená, ale vnímám ho jako hodně kvalitní zdroj informací na téma zdraví, strava a výživové doplňky.

    OdpovědětVymazat